A jsou to chvilky trávené velmi aktivně, i když při nich děti sedí nebo leží. Velmi intenzivně totiž pracuje jejich mysl a jejich duše. Poslouchání čteného příběhu rozvíjí dětskou představivost, empatii a fantazii. Vědci zjistili, že když posloucháme čtený příběh, v mozku se aktivují stejné oblasti, jako bychom příběh sami prožívali. A tak se s hrdiny příběhů radujeme, smějeme, bojíme se o ně, lekáme se s nimi.
Předškolní děti, kterým někdo pravidelně četl pohádky lépe prospívají ve škole. Mají lepší slovní zásobu, lépe se učí cizí jazyky, lépe tvoří složitější věty. Dokonce prospívají lépe i v technických předmětech, protože poslouchání příběhů rozvíjí i schopnost abstraktního myšlení, schopnost tvořit scénáře a rozeznávat příčinu a následek. Více zde.
Aby si blahodárné působení četby pohádek užilo co nejvíce dětí, vznikají Kluby pohádkových čtecích seniorů. Například klub pod záštitou neziskové organizace Mezi námi, o.p.s. Čtecí babičky a dědečkové docházejí jednou týdně do mateřské školky a 30-40 minut čtou dětem pohádky.
A jedna z čtecích babiček Olga Martincová si všimla, že děti, kterým ve školce pohádky čte, mnoha slovům nerozumějí. Jednalo se například o slova: almárka, bidlo, čeládka, dýnko, erteple ... A tak začala tato slova sbírat a vytvářet Pohádkový slovníček. Jako zkušená čtecí babička a profesionální lingvistka a bohemistka k tomu měla tu nejlepší kvalifikaci.
Redakční zpracování zajistila druhá z autorek Ludmila Kořenářová, šéfredaktorka SPN – pedagogického nakladatelství a nakladatelství Fortuna. A protože jeden obrázek vydá za tisíc slov, přibraly do své tvůrčí kuchyně ještě ilustrátorku Petru Tatíčkovou.
Výsledek posuďte sami.
Já jsem měla to štěstí, že mě a bratrovi maminka pravidelně četla. Nebo nám pouštěla čtení z rádia. Byly to pro mě jedny z nejhezčích chvil vzájemného souznění. Maminčin výběr byl pravda trochu specifický, takže nám četla knihy Jacka Londona (Bílý Tesák), Karla Máje a jinou dobrodružnou literaturu. A z rádia jsme na pokračování společně poslouchali Čtyři mušketýry. A k tomu knihy Ondřeje Sekory o příbězích Ferdy Mravence a komixové příběhy Čtyřlístku.
Hrdinové z dětských knížek přirozeně vstupují do dětských životů. Já jsem si s bratrem v předškolním věku pravidelně hrávala na Čtyřlístek. Sešity Čtyřlístku nám kupovala babička a četla maminka nebo tatínek. Fifinku, Myšpulína, Pinďu a Bobíka pro nás představovaly různobarevné vybité baterie velikosti malý buřt (dnes baby C). Stavěli jsme pro ně fantastická města z papírových krabiček na vejce, které se po skončení hry báječně stohovaly, takže nezabíraly moc místa a i jejich uklízení bylo zábavné. Tyto recyklované „hračky“ byly několik let naše nejoblíbenější. Na Ferdu Mravence jsme si kupodivu nehráli, i když mě nepochybně inspiroval k lehké formě občasného kutilství.
Co říci závěrem. Máte-li čas, čtěte pravidelně svým dětem nebo vnoučatům. Pokud čas nemáte, tak si ho udělejte. Prospějete svým dětem i sobě.