Děkuji za pochvalu. A přeji kdysi sedmnáctiletému trampovi aby mu jeho vnímavost přinášela radost.  Když člověk překoná instinktivní strach z temnoty lesa mohou se dít zázraky.

Nádherně poetický text. Zlaťáky na stromech, měďáky šustí pod nohama. Holé kmeny odhalují každé zákoutí lesa. Někdy se slunce odrazí od obnažených skal, někdy je třeba vybojovat proti plískanici každé desítky metrů.

"Když se v lese sešeří, my jdeme klidně dál. Teď noc má se dnem příměří, jež hlídá ticho skal" napsal kdysi sedmnáctiletý tramp. 

Dano, pěkné. Snímky i povídání