Profesor Návyk, Docent Koncentrace, Doktor věd Představivost a jeho cesta hrdiny

Pokud vím, tak akademické hodnosti zůstaly Davidu Gruberovi odepřeny. Narodil se do doby, která vyžadovala nekritickou a bezmyšlenkovitou poslušnost zločinnému komunistickému režimu.  

Jeho rodiče i prarodiče takoví nebyli. Stáli si za svým a patřili mimo jiné k zatvrzelým odmítačům tehdejší sovětské okupace.

V takové době má každý před sebou zásadní volbu. Nechám se zlomit a zradím pravdu, slušnost a vše v co moje rodina věří? Nebo vytrvám a nesu následky. Pro mladší ročníky dodávám, že komunistický režim byl ve vymýšlení trestů všeho druhu velmi vynalézavý. Děti lámal od nejútlejšího věku. A rodiče lámal prostřednictvím poškozování jejich dětí. Rodiče zavíral a vyhazoval z práce, děti nepustil na adekvátní školy. Neschopní s gumovou páteří měli všude nestydatou přednost.

Občas se někomu podařilo přelstít tupou bolševickou moc. Navíc vlny represí a relativního uvolnění se střídaly v cca. desetiletých cyklech. A zde měl David Gruber poprvé štěstí. Narodil se 22.10.1955 v době, kdy nejbrutálnější doba temna po smrti masového vraha Stalina přeci jen začala ve své zběsilosti polevovat. Následovala šedesátá léta s jejich mírným a nesmělým pokusem reformovat nereformovatelné. Hodně lidí zvedlo hlavu, někteří se přestali bát.
Tehdy měl David Gruber podruhé štěstí – na vynikající přísnou náročnou devítiletku, kde učili většinou učitelé, kteří studovali učitelství ještě před rokem 1948. A těsně před definitivním skončením dobré doby, před nejhoršími čistkami roku 1970, měl štěstí na přijetí na jedno z nejnáročnějších gymnázií v republice, kde trojka byla jako jinde jednička.
A uprostřed nejtužší normalizace, v roce 1974 se díky šílené odvaze ředitele svého gymnázia a některých středoškolských profesorů dostal aspoň na nějakou, ovšem neuniverzitní vysokou školu.

Bylo to takhle: Přes samé jedničky na vysvědčení a úspěšných účastí na matematických i literárních olympiádách měl zapovězené všechny humanitní obory. Nabídnuta byla jediná možnost. Studovat na Vysoké škole báňské. David Gruber si vybral obor systémové inzenýrství. Byla to zakuklená obdoba studia managementu, tedy po česku řízení. A tehdy jsme měli štěstí my ostatní. Protože kdyby tehdejší totalitní moc Davidu Gruberovi povolila studovat třeba pedagogickou fakultu, vznikl by vynikající specializovaný učitel, ale je otázka, zda by každodennní pedagogická práce umožnila následný tvořivý výbuch jeho intelektuální energie.

Po státnicích zůstává na škole jako odborný asistent. S údivem poznává tehdejší pracovní morálku svých kolegů, kteří se režimu přizpůsobili. Dovedu si představit, jak se svým pozitivním perfekcionalizmem a workoholictvím musel na tehdejší zbahnělé kolegy působit. Zatímco David Gruber se snažil pracovní čas maximálně využít, mnozí jeho kolegové převážně přežívali, práci protlachali, nebo se věnovali nekonečnému proudu oslav. Tak to tehdy bývalo. Do práce si lidé před rokem 1989 chodívali odpočinout.

S takovým stavem věcí se ovšem David Gruber nemínil smířit. Měl svou ctižádost, morálku zděděnou po předcích a upevněnou výchovou v rodině. Chtěl svůj život prožít smysluplně. A chtěl být úspěšný. Věděl, že už v rámci studia všech tří stupňů škol dosahoval lepších výsledků než většina spolužáků a za podstatně kratší dobu.
O tom, jak a proč to u něj prakticky funguje, už tehdy přemýšlel a sám pro sebe si odvodil mnohé základní techniky soft skills, česky řečeno technik duševní práce. Většinu dveří, kam směrovat svou kariéru, měl tehdejším režimem zavřené, zamčené a zajištěné závorou. A tak se vydal po úzké pěšince studia technik duševní práce. Aktivně se seznamuje se svým jediným předchůdcem.

Zde si dovolím jej citovat – z jeho čerstvého rozhovoru pro Echo24:

„Těsně po promoci, ve věku 25 let, jsem potkal svého výborného a v Československu jediného oborového předchůdce doktora Jiřího Tomana, který měl tehdy 75 let. Psal se rok 1980, seděli jsme v pražské kavárně Slavia a radili se, co dál. Mladý muži, řekl mi, máte dvě možnosti, buď vstoupit do totalitního spolku vyvolených, nebo jako já nevstupovat. Ač práci budete dělat na světové úrovni, stále budete ale považován jen za druhou, třetí ligu. Ani s jednou možností jsem se nespokojil, nabídl mi proto třetí: vyhledat něco, co nikdo nedělá a každý potřebuje.
A tak jsem začal systematicky hledat, mohutně číst a studovat, zkoumat a objevovat, mnohokrát pečlivě ověřovat, až jsem od píky vytvořil seminář o technikách duševní práce. V osmdesátých letech se v něm už probírala obsahová rétorika, zvládnutí prokrastinace, prezentační dovednosti, probíraly se vyjednávací techniky atd., jenom se to tak nesmělo nazvat. Proto jsem to nazval tím pláštíkem rychločtení a racionální čtení, takže komunističtí papaláši si mysleli, že učím mladé lidi, jak lépe číst spisy Marxe a Lenina. Tím pádem mi ale dali, až na nepatrné výjimky, pokoj.“

Co následovalo, je už všeobecné známé. Po tvrdé dřině studia a vymýšlení zcela nových a unikátních metod a technik duševní práce přichází v roce 1985 raketový úspěch. Nejprve lidé, doslova vyhladovělí po učení  něčeho smysluplného, co by jim usnadnilo práci a následně i život, zaplňují masově jeho kurzy. Stojí na ně noční fronty před prodejními místy. To, co se ti šťastnější dozvídají, je pro ně v tehdejším vzdělávacím  suchopáru zjevením.

Zde si opět dovolím citovat.

„Bodejť by moji žáci nebyli nadšení, když jsme v mém kurzu v osmdesátých  letech probírali mj. vše podstatné o paměti, novou revoluční teorii koncentrace a překonávání prokrastinace, vše podstatné o rychlostudiu cizího jazyka, mnoho věcí navíc o prezentačních a komunikačních dovednostech, o úspěšném skládání zkoušek a procházení konkurzy,  o čtení řeči těla, o pozorném naslouchání, o principu koučování,  o psychovzorcích… a pomocí toho všeho ke konci kurzu společně překonávali největší kapacity oboru v důležitých situacích, kdy si tyto kapacity evidentně s něčím nevěděly rady – ale moji žáci hladce ano.“

Následovaly televizní seriály školy rychločtení a používání počítačů. Na tehdejší dobu fenomenální úspěch. Ve svém oboru nemá konkurenci. Ale i tehdy měl David Gruber velké štěstí. Jeho úsilí a podnikavost se sešly s  dobou. V monolitu totalitní moci se objevovaly první prasklinky a zjevné opotřebování materiálu. Ale štěstí přeje připraveným. A David Gruber byl připravený dokonale. Nevyučuje jen jednotlivé techniky duševní práce. Zařazuje je do uceleného systému. Zjednodušuje. Objevuje obecnější vzorce lidského chování a nazývá je psychovzorce.

Po několika letech na vrcholu úspěchu přichází v roce 1989 změna režimu. Davidu Gruberovi je 34 let. S pádem komunismu padají všechny ideologická omezení a zákazy. Všichni jsme tehdy věřili, že bude následovat rychlý návrat ke slušnosti a prosperitě. Ale brzy jsou ideologická omezení nahrazeny diktátem peněz, klientelizmu, korupcí a kamarádíčkováním, které přešly nepozorovaně z minulého režimu. A naši zemi berou útokem podnikatelé ze Západu.
David Gruber se po několika letech osamělého kralování setkává s konkurencí. Kalou i nekalou. Jeho systém učení je natolik novátorský, že u nekalé konkurence vyvolá takový strach, že mu vyhrožují likvidací, pokud založí vlastní vzdělávací institut s mnoha lektory vyučujícími podle jeho multimetod.Tehdy David Gruber ustupuje. Má rodinu, děti. Dá přednost jejich bezpečí.
Věří, že díky své předchozí práci, své reputaci a nezpochybnitelným kvalitám svého novátorského systému učení duševních technik bude mít všude dveře otevřené. Že jeho inovátorský systém, který jemu osobně pomohl úspěšně vystudovat a efektivně pracovat a tvořit, se prosadí i do českých škol a bude se podílet na mohutné akceleraci kvality vzdělání, kreativity a inovací. Že díky masovému rozšíšení jím vynalezených a do systému uspořádaných technik duševní práce doženeme v krátké době vyspělé ekonomiky. Budeme druhé Švýcarsko. A s obnovou ekonomickou půjde ruku v ruce i obnova morální. A všechno u nás bude prostě opět normální.

Jak jsme se tehdy všichni mýlili! Inovativní systém učení duševních technik Davida Grubera se bohužel dodneška do školních osnov nedostal. České podniky a společnosti, respektive jejich vzdělávací oddělení jsou zahlcovány nabídkami mj. zahraničních lektorů a vzdělávacích institucí ze zahraničí kvality různé a s cenami mnohonásobně vyššími. Tučnou úplatkoprovizi ze strany některých těchto mocných firem mají čeští vzdělávací manažeři, nejednou bývalí totalitní kádrováci, jistou...

Objevuje se velké množství následovníků Davida Grubera i zahraničních specialistů. Kvalitní prezentátoři i obyčejní plagiátoři.

Přichází nové tisíciletí; scéna se změnila, pravidla se změnila, přibylo hráčů. David Gruber zůstává svůj. Stále i nyní pilně přednáší, pilně píše knihy, píše články do časopisů. Účastní se vzdělávacích veletrhů. Tvrdou prací postupuje krůček za krůčkem vpřed. Pouze nemá za sebou sílu velké vzdělávací školy. Je svůj, preferuje absolutní klid horské samoty na svou tvůrčí práci, nestěhuje se tedy nastálo do centra dění, vlivu a moci, do hlavního města. I když tam pracovně působí největší část svého času a má své pražské žáky upřímně rád...

A v tomto  období vstupuje do nejplodnějšího a nejzkušenějšího čtvrtstoletí své pracovní kariéry.

Svůj systém výuky soft skills vybrušuje a vylepšuje a zařazuje do něj další oblasti. Například problematiku mužsko-ženské komunikace rozebranou v knize „Proč ženy muže (ne)chápou“. Samozřejmě zde u některých čtenářek naráží. Řada z nich je neblaze udivena drsně otevřeným popisem přímočarého mužského pohledu na ženy. Pohledu velmi pragmatického, zbaveného vší falešné romantiky. Pokračování „Proč ženy muže už více chápou“ už je smířlivější, ale opět otevřeně upřímné – a samozřejmě systematické. Nakonec mu řada zprvu rozčarovaných čtenářek píše a říká zhruba toto: „To kdybych věděla v sedmnácti, tak nikdy nenaletím žádnému darebákovi.“

A jako potvrzení účinnosti racionálního čtení, kdy soustředěný raciočtenář po přečtení a nastudování dokáže napsat sám kvalitní pokračování jakékoli knihy, píše epigonské pokračování románů Karla Maye. „Old Shatterhand opět na západě.“ Coby důkaz účinnosti mistrovského racionálního čtení a také jako uctivý dík největšímu německému vypravěči. A to formou, kterou David Gruber ovládá nad jiné dobře; svým spisovatelským perem.
Není pochyb, že mravní poselství mayovek silně rezonuje s jeho vlastním založením.
Navíc, který lektor duševních technik, jehož nejúčinnější zbraní jsou jeho mluvidla, a případně laserové ukazovátko, by nechtěl občas pro změnu cválat na ohnivém hřebci po pláních divokého západu či dnes už i východu? A střílet padouchy, kterí si svá padoušství nedají rozmluvit po dobrém, medvědobijkou nebo henryovkou.

Čas plyne, k článkům v časopisech přibývají články na internetu. A především blog na iDnes.cz. Množství a různorodost témat je obdivuhodná. Četbou článků na blogu se dá strávit i celý večer. Přibývá i publikací. Nastupují e-knihy.

Množství jeho prodaných knih už dávno překročilo milion. Počet samostatných publikací překročil stovku. Poměrně často vystupuje v televizi. Jen v MF Dnes publikoval více než 200 populárně naučných fejetonů. Počet žáků jeho tréninkových kurzů v malých skupinkách překročil 12 000. Posluchače svých masových přednášek ani nepočítá. Jsou mezi nimi vědci, akademičtí pracovníci, vysoce postavení manažeři ale i lidé běžných profesí. Všech si váží, bez ohledu na stupeň jejich mohovitosti nebo mediální známosti. A svou vizi, dostat svůj unikátní vzdělávací systém do škol, také nevzdává.

Dnes 22.10. 2015 se velký učitel a inovátor v oblasti duševních technik dožívá neuvěřitelných 60 let. Před 30 lety začalo jeho velké novátorské tažení. Přejme mu, aby mu vydržel elán, tvořivost a  nové nápady alespoň dalších 30 let. Protože pak se i my máme na co těšit.

Všechno nejlepší k narozeninám.